Sobota, Říjen 3, 2020

Přečteno 6

Tři cesty k smrti (Jaroslav Andrejs)
Operace Zinc - přistáli čtyři kilometry od Vřesovic, od Pechalova domova, Oldřichem Pechalem, rotným Arnoštem Mikšem a radistou Viliamem Gerikem vysazeni omylem nedaleko Gbel na Slovensku.
Pechal při přestřelce na hranicích přijde o legitimaci, podle fotky je identifikován.
Vypadá to skoro jako závod mezi velitelem a podřízeným, kdo víc mrtvých za sebou povleče.
Pechal je vtažen do falešné organizace gestapáckého konfidenta Ryšánka.
Několik skupin parašutistů z Anglie a někteří z nich našli útočiště v rodinách bernartických občanů. Měli zde pobýt krátce, ale přesto se o nich dozvědělo gestapo. 10. června 1942 provedlo gestapo v Bernarticích razii, při níž zatklo 22 zdejších občanů.
Nejcennější na životě je prý jeho nevypočitatelnost.
Prvního českého parašutistu 16.4.1941 https://cs.wikipedia … iki/Operace_Benjamin shodili před rokem dokonce až v Tyrolích.
Tak takhle vypadá protektorát. Ne otevřená náruč, ale strach.
byl všude, kam mu Londýn radil jít, a všude se stejným výsledkem. První překvapení se pokaždé změnilo v leknutí. Rozpaky a uhýbání v nezastřený strach.

Anthropoid kontra Heydrich (Miloslav Jenšík)
Reinhard měl dva sourozence: o tři roky starší sestru Marii a o rok mladšího bratra Heinze-Siegfrieda. V dětských letech byl paličatý a vzpurný. Neměl kamarády a spolužáci se mu posmívali pro vysoký mečivý hlas a přezdívkou Icik dali průchod podezření o jeho částečně židovském původu. Vzniklo to z nedorozumění. Když zemřel dědeček z otcovy strany, babička se znovu vdala za muže jménem Süss, vzdor častému židovskému příjmení Němce jako poleno. Jako houslista projevovat vskutku ojedinělý talent. Znamenitě hrál i na klavír.
„Heydrich byl – po Hitlerovi a Himmlerovi – třetí muž říše.”
Vtípek se zkratkou HHhH, která se četla Himmlers Hirn heisst Heydrich – Himmlerův mozek se jmenuje Heydrich.
„Ctižádost, nesmlouvavost a inteligence z něho činily Hitlerova nejpravděpodobnějšího nástupce.“
Když dorazil 16. března 1939 na Hrad Hitler, Heydrich patřil k jeho doprovodu.
Dr. Josef Ogoun z pražských Dejvic, v jeho rodině Jan Kubiš s Jozefem Gabčíkem nalezli útočiště poslední týden před útokem na Heydricha, který byl ve středu dopoledne 27. května 1942.
SS - Schutzstaffeln čili Ochranné oddíly.
Za Nocí dlouhých nožů (29.6.1934) byl povražděn velitelský sbor SA včetně Ernsta Röhma, který byl za kmotra Heydrichovu prvorozenému synovi. Heydrich řídí i dění „Křišťálové noci“ z 9. na 10. listopadu 1938, kdy jsou po celém Německu „spontánním výbuchem lidového hněvu“ vypalovány synagogy.
Theodor Lessing je už v srpnu 1933 zavražděn v Mariánských Lázních, zavražděn byl v roce 1935 Rudolf Formis, který sestrojil ilegální vysílačku a dal ji k dispozici Strasserově protihitlerovské propagandě. Uchýlil se s ní do poklidného zákoutí na vltavském břehu jižně od Prahy, odkud pak k německým posluchačům směřoval bojovný program Die schwarze Front, Černá fronta.
Dne 27. září 1941 přiletěl do Prahy a stal se zastupujícím říšským protektorem pro Protektorát Čechy a Morava. Účinně používá “metodu Cukru a biče”. V ten den byli stanným soudem v Praze odsouzeni: armádní generál m. sl. Josef Bílý a divizní generál v. v. Hugo Vojta k trestu smrti. Vraždění pokračuje: už 30. září jsou odsouzeni a ještě téhož dne popraveni divizní generálové Mikuláš Horáček a Oleg Svátek, tři brigádní generálové, řada dalších důstojníků. Spolu s vojáky zahyne na popravišti také náčelník České obce sokolské dr. Augustin Pechlát. Toto stanné právo trvalo až do 20. ledna 1942. V jeho průběhu bylo popraveno 486 lidí a 2347 dalších skončilo za dráty tábora v Mauthausenu.
Jozef Gabčík a Jan Kubiš, vlastně Zdeněk Vyskočil, strojní zámečník z Prostějova, a Otto Strnad, dělník z Brna. První se údajně narodil v Prostějově, druhý v Rosicích.
Adolf Opálka, mladý důstojník, se stal velitelem parašutistů, soustředěných v Praze.
Milan Hulík ve stati Proč Gabčík nestřílel v magazínu Přísně tajné: Gabčík, zamilovaný do Liběny, jedné z dcer odbojářské rodiny Fafkovy, dospěl pod vlivem té hluboce věřící evangeličky k poznání, že nemá právo zabíjet, ani když jde o nelítostného katana Heydricha. Ale nejpravděpodobnější je, že „První náboj v komoře byl vadný!
V úterý 26. května 1942, den před atentátem přijme delegace českých dělníků a rolníků a pokusí se jim vlichotit oslovením „kamarádi práce“. Pro několik tisíc z nich zajistí léčebné pobyty v lázních. Dopoledne přijme aktivistické protektorátní novináře. Večer pak uspořádá v Rytířském sále Valdštejnského paláce hudební večer z děl svého otce.
Dvojice z Anthropoidu údajně měla svůj vlastní šifrovací kód a Bartoš jim v té době předal depeši, kterou sám dešifrovat neuměl.
Kdyby řidič sešlápl plynový pedál, mohl by Heydrich útoku uniknout. Místo toho pošle bodyguarda stíhat Gabčíka a zůstane na místě atentátu sám!
Neznámý Čech, který musí jasně vidět, co se tu právě odehrálo, se pokusí zabránit Kubišovi v úniku na kole. O kus dál mu nějaká žena, která přece musela slyšet detonaci výbuchu bomby, hodí atentátníkovi s krví zalitou tváří pod kolo konev.
Aktovku do nemocnice přinese jiný neznámý horlivý Čech; ani nepočká na svých třicet stříbrných. Až budou parašutisté svádět v Resslově ulici svůj poslední boj, český hasič udělá, čeho se neodváží žádný z esesáků: zachytí žebřík, kterým se muži obležení v kostelní kryptě brání. A velitel hasičské zásahové jednotky? Darmo mluvit!
Ve čtvrtek 4. června, poté, co už se zdálo, že je mimo nebezpečí, Heydrich v nemocnici zemře.
Václav Havel: „Byl to jeden z nejvýznamnějších aktů odboje v celoevropském měřítku, byl to akt, který měl významný vliv na uznání naší exilové vlády a na to, že jsme vyšli z této války jako vítězný stát a nikoliv jako stát poražený,“ řekl 31. května 1992 v Hovorech z Lán.
Svoboda je nejdrahocennější hodnota. Co je svět světem, vykupuje se tím nejvzácnějším platidlem: lidskou krví a životy.
Třikrát ve dvacátém století mluvil o naší zemi, o našem národě s uznáním a obdivem celý svobodný svět a v zemích, které sdílely naše osudy, lidé zvedali hlavy a napřimovali si páteře. Bylo to po atentátu na Heydricha, v době Pražského jara 1968 a v listopadu 1989.
Heydrich na české hroudě nahlas pronesl, že česká země nezůstane domovem Čechů. Čechové ho za to zabili.
Chrám Svatého Cyrila a Metoděje (za nacistické okupace nesl jméno Karla Boromejského), okénko do Resslovy ulice pod klenbou krypty chrámu nese podnes stopy boje.

Knihy:
Pravda o Heydrichovi - Josef Ogoun https://www.databaze … o-heydrichovi-173056
Za Heydrichem stín - Jan Drejs https://muj-antikvar … Dn&search_sub=Hledat
Milan Hulík Proč Gabčík nestřílel (Přísně tajné! 4/2007 Okupace českých zemí)
Lubomír Kubík Proč Gabčík nestřílel
Jaroslav Andrejs napsal Za Heydrichem stín, Chvíle odvahy, novelistický obraz Gerikova selhání, Tři cesty ke smrti, Smrt boha smrti.
Cestou národního odboje Karel Veselý - Štainer https://muj-antikvar … je&search_sub=Hledat
komunistický Ťopek: Údolí výstrahy a Bomba pro Heydricha Dušan Hamšík https://muj-antikvar … ha&search_sub=Hledat
Parašutisté v akci Oldřich Pelc https://www.databaze … utiste-v-akci-354878
Jiří Šolc: Přijdeme za svítání https://muj-antikvar … AD&search_sub=Hledat
Jiří Šolc: Nikdo nás nezastaví
Helmut Haasis Smrt v Praze. https://www.knihydob … rt-v-praze-227836637
Cesta do pekel - Hans Bernd Gisevius https://www.kosmas.c … 0331/cesta-do-pekel/
Rudolf Kubiš, synovec parašutisty https://www.idnes.cz … 38_jihlava-zpravy_mkk

Zpovědník vrahů (Hubálek Slavomil)
Autor pracoval v katolickém disentu, duší týmu byl Tomáš Halík.
Rozhodující roli v mé víře sehrává dílo francouzského náboženského myslitele, filozofa, přírodovědce a paleontologa Pierra Teilharda de Chardin (1881-1955).
Hitler a Stalin: Oba vzešli z rodin, kde panoval zlý, tyranský otec a vedle něj milovaná matka, žádný z nich neměl maturitu, a přitom oba svým matkám lhali, že ji s úspěchem složili.
Nájemní vrazi milovali drahá auta, bojová umění, posilovnu a hazardní hry. Nezralí narcisti, obdivující svou dokonalost. Jeden skoro jako druhý! Knihy nečetli.
Oidipovský komplex: podle hry řeckého dramatika Sofokla „Oidipus král“. V ní dokonce hlavní hrdina otce zabije a se svou matkou se ožení.
“Tragédie tohoto světa je v tom, že nás dokonalých je tak málo.“
Důstojníci si dávali už po ránu v armě tři čtyři velké koňaky, laciné pití, jemuž kvůli dvěma hvězdičkám na vinětě říkali „poručík“.
„Ú-Pé-Pé-A-Dé-Ká-Vé.“ Byla to obávaná zkratka: „Úplně po piči až do konce vojny!“
Dobová anekdota. Politruk říká v kasárnách vojákům: „Zveme vás na promítání švédského erotického filmu Baba dala vojákovi.“ Když se natěšená rota sejde před plátnem v kulturní místnosti, politruk praví: „Jsou tady změny, ovšem jen nepatrné. Film není švédský, ale sovětský, nebude erotický, nýbrž heroický, a nejmenuje se Baba dala vojákovi, ale Balada o vojákovi.“
Zvířecí samice orgasmus nemají.
Rorschachův test, nazvaný po jeho tvůrci, proslulém psychiatrovi ze Švýcar. Je to deset tabulí, velkých jako běžná knížka, a na každé jsou inkoustové skvrny. Souprava těch tabulí vyjde dnes na šest tisíc. https://www.stoplusj … osti-prozradi-skvrny
28.října 1939 se střílelo, učeň Sedláček https://cs.wikipedia … v_Sedl%C3%A1%C4%8Dek byl na místě mrtev a student Opletal těžce raněn. Zemřel pak na nemocničním lůžku a jeho pohřeb se změnil v další demonstraci.
Jsou jen dvě rasy lidí: ti slušní a ti druzí. „Nikdy se nenech strhnout davem,“ říkal mi o čtyřicet let později děda.
Peroutka psal kdysi své dílo „Budování státu“. Kdyby byl živ a při silách, mohl by nyní napsat „Rozkrádání státu“.
Po boku obžalovaných skořápkářů stáli věhlasní advokáti v čele s Tomášem Sokolem.
Sledoval jsem později, jak se hoši od skořápek chytají v začínajícím podnikání. Zamířili nejdřív ze všeho do erotického byznysu, aby jednou skončili v obchodě s realitami.
Českým psychiatrům se mělo spíš poděkovat. Uměli totiž pomoci lidem, po kterých sahala Státní bezpečnost, dovedli v léčebnách ukrýt disidenty, kteří by jinak skončili ve vězení. Nikdo je nestíhal pro příživnictví, a kolik kluků získalo s jejich pomocí modrou knížku.
Zneužití se prokázalo jen v případě katolického aktivisty Augustina Navrátila. Posudek na něho kdysi psali dva režimu oddaní psychiatři a byl doslova zvěrský.
„Oni mě hospitalizovali v psychiatrické léčebně v Kroměříži, a tam se ke mně všichni chovali moc hezky.
Vyprávěl jsem mu židovskou anekdotu o penězích a klidném spánku, který lze člověku dopřát prostým psychologickým fíglem, když se děs chudáka, co nemá na splátku dluhu, změní v hrůzu věřitele, že svoje peníze nedostane zpátky.
Jako psycholog vím, co je placebo efekt a že prastará zásada „věř, a víra tvá tě uzdraví“ má svoji nezpochybnitelnou platnost.
„alea iacta est“ (kostky jsou vrženy),
V každé populaci žije zhruba pět procent psychopatů, páchajících nejméně tři čtvrtiny všech násilných činů. Bylo to tak vždycky, co lidská paměť sahá, a země, které měly kolonie, si zčásti s takovým problémem dovedly poradit. Vyvezly zkrátka ty lidi za oceán. Hranice mezi rytířem a lapkou je někdy nesmírně tenká a záleží na tom, jak člověk naloží se svou agresivitou. Může z něho být lupič, ale taky eso policejní zásahovky, může se z něho stát zabiják, stejně jako perfektní záchranář nebo hasič.
Mít málo peněz dneska mnoho lidí bere jako hřích. Úspěch jsou peníze a chudoba ztratila svou čest.
Lepší, když člověk k něčemu promluví, než když mlčí. Mlčeti totiž nemusí být zlato. Mlčeti je často jen ustrašená lhostejnost.
Jsem zažil, že zakázka se dává jen za úplatek! (Cudně se mu říká provize.)
Psal jsem posudky ohledně pokusu o vraždu novinářky. Byla z MF Dnes. Karel Srba (*1959) byl odsouzený na 12 let za přípravu vraždy novinářky Sabiny Slonkové, se na svobodu dostal po osmi letech v roce 2010. Ivan Jonák (1956-2016) si odseděl 18 let za nájemnou vraždu své manželky, k činu se nikdy nepřiznal. Byl propuštěn koncem dubna 2014. Zločin ve filmu „Smrt stopařek“ spáchal Miroslav Somora, byl ženatý a měl dvě děti.
Stali jsme se přece roku 1962 prvním státem světa, kde byla zrušena trestnost homosexuality.
Jak říkávám svým studentům: „Tolstého román ‚Anna Karenina‘ se v pojetí některých vašich kolegů dá zredukovat na esemesku ‚Blbě se vdala a skočila pod vlak‘.“
Na každého bez ustání dopadá takové množství informací, že abychom se nezbláznili, musíme okolní svět prožívat v neskutečně tenké vrstvě. Když přijdu do nějakého obchodního centra, naleštěného a protkaného kavárnami, cítím, jak jsme tlačeni k tomu, abychom si koupili zbytečné krámy. Mám hodně rád americký film „Vrtěti psem“. De Niro tam řekne: „Je to pravda. Bylo to v televizi!“
Církev byla vpřeválcována médii a lidé se stali, ať chtějí nebo ne, předmětem jejich hry. (V Hitlerově říši to přesně vycítil Joseph Goebbels, ministr pro lidovou osvětu a propagandu, a Němci, zázračně zpracovaní tiskem, rozhlasem a filmem, bojovali až do hořkého konce, i když byla válka už dávno ztracená.)
Národnostně jsme směska, která mluví česky. Něco jako voříšci Evropy. „Ve společnosti je třetina lidí, kteří jsou prostě pitomí. Jsou hloupí.“ A polovina lidí má IQ pod stovku. Což ovšem neplatí jen pro Českou republiku. „Vždyť co je vlastně Evropa? Jen malý mys Asie.“
Ve slovenštině vyšlo výborné dílo Antona Heretika „Psychológia vraždy“ a fascinuje mě v mnohém šokující americká kniha „Vrah v nás - Proč jsme všichni naprogramováni k zabíjení“.
Křivých svědectví či dokonce nařčení přibývá, v Praze je to už, pokud jde o sexuální delikty, kolem třetiny všech nahlášených případů. Dnes pracuje na dva tisíce soukromých psychologů. Sto tisíc za jeden posudek - stačí místo pro policii pracovat v trestních kauzách pro obhájce. „Jak existují nájemní vrazi, tak existují i nájemní znalci.“
Spolu s Lukášovou šavlí jsem vyženil výpravy k hrobu na Malvazinkách jako dědictví z manželčiny strany a tchyně vypráví, že Lukase v dětství dobře znala. https://www.vets.cz/ … 6-hrob-rudolf-lukas/ Major Rudolf Lukas byl předobrazem poručíka Lukáše - velitele Švejka.
Nikdy jsem ještě necítil, že by lidé byli tak naštvaní jako dnes. Nadává se na politiku a na skrytou zlodějnu. I díky médiím, pro něž jsou špatné zprávy manou nebeskou.
Sigmund Freud, kterého se pár dnů před smrtí ptali „Co je smyslem života?“ a on řekl: „Milovat a pracovat.“
„Psychologické diagnózy jsou vlastně jen dvě: hodně divný a málo divný.“
Na nočním stolku mi leží dvě knihy, jedna od konzervativního teologa Josepha Ratzingera (Benedikt XVI. *16. dubna 1927, papežem byl zvolen 19. dubna 2005) , druhá od jeho vrstevníka a rivala Hanse Künga.
Knihy:
https://www.databaze … ard-de-chardin-18803
https://www.databaze … alois-ratzinger-8979
https://www.databaze … st-nabozenstvi-50554
https://www.databaze … hy/vrah-v-nas-288636
https://www.databaze … ologia-vrazdy-248249
Knihu „Zločin jako profese“ napsal reportér Janek Kroupa.

Administrátorská zóna

Pocasi

Translate